Achillova pata/ Achillova šlacha
Achillova šlacha se nachází na noze, kde působí jako spojka mezi lýtkový svalem, svalem dvojhlavým lýtkovým, svalem chodidlovým a patní kostí. Obvykle se o ní hovoří také jako o „Achilovce“. Achillova šlacha se nenachází jen v blízkosti paty, ale vede zhruba od poloviny lýtka až k patě. Jedná se o úponovou šlachu trojhlavého svalu bérce, která je velmi silná. Achillova šlacha je velmi důležitá pro chůzi a běh, díky ní totiž dochází k pohybu v kotníku (pohyb špičky nohy k podložce), což je velmi častý a náročný pohyb (při běhu a chůzi má vliv na odraz), a proto je velmi důležité, aby tato šlacha byla pevná (dokonce se jedná o nejpevnější šlachu v lidském těle). Protože je tato šlacha velmi často zatěžovaná, může někdy dojít k jejímu přetížení (často se to stává u sportovců, kteří se před výkonem nerozcvičí, nebo pokud přecení své schopnosti), které pak vede k přetržení, nebo k natržení této šlachy.
Pověst
Název této šlachy vychází z řeckého mýtu, který se objevuje v Homérových eposech. Šlacha získala jméno po řeckém hrdinovi Achillovi (Achilles je jméno cizího původu, a proto se v tomto slově píše měkké i. Správně je tedy Achillova pata, ne Achylova pata. Také se Achilles píše se dvěma l, takže „Achilova pata“ i Achyllova je napsána chybně). Achilles byl podle pověstí slavný řecký válečník, který zasáhl do Trojské války, jež se mu stala osudnou. Achilles byl synem překrásné a laskavé dcery mořského boha Thetis, o níž se ucházeli i nejvyšší bohové jako Zeus a Poseidon. Thetis se nakonec provdala ale za smrtelníka, protože ji provázela věštba, že její syn předčí svého otce, což Poseidon ani Zeus nechtěli riskovat, a tak si Thetis vzala krále Pélea a porodila mu syna Achillea. Thetis věděla, že podle věštby se buď její syn stane velmi slavným, ale zemře mladý, nebo že bude žít dlouhý ale bezvýznamný život. Jako správná matka mu samozřejmě přála, aby prožil dlouhý život. Aby ho ochránila před brzkou smrtí, tak ho jako dítě ponořila do řeky Styx, která se nacházela v podsvětí u říše mrtvých. Voda z řeky Styx totiž člověka dokáže učinit nezranitelným. Thetis ale musela při koupeli Achillea držet, zároveň se také snažila, aby se namočila největší část jeho těla, a tak ho nakonec držela za patu, která se tím pádem v řece Styx nenamočila. Tato pata byla nakonec Achillovou slabinou. Když dospěl, pokusila se ho navíc jeho matka ukrýt v převleku v ženském klášteře, aby nemusel jít do Trojské války. Thetis se totiž domnívala (a správně), že by tato válka mohla být jeho zhoubou. Řecký válečník Odysseus ale Achillea odhalil a přesvědčil ho, aby s ním šel bojovat, protože sláva je lepší, než dlouhý bezvýznamný život. Devět let tak Achilles statečně bojoval v Trojské válce na straně krále Agamemnóna. Agamemnón ale Achillea rozčílil, když ho připravil o jeho oblíbenou zajatkyni, a tak Achilles přestal na čas bojovat. Díky jeho neúčasti v bojích začalo vítězit trojské vojsko, s čímž se nemohl smířit Achillův bratranec, a tak vzal Achillovu zbroj a vydával se za něj. Bohužel ho zabil jeden ze synů trojského krále Hektor. Po smrti bratrance se Achilles vrátil do boje a pomstil jeho smrt zabitím Hektora. Sám nakonec v této válce padl, když ho Hektorův bratr Paris ukrývající se v křoví zasáhl šípem do jediného zranitelného místa na jeho těle – do paty. Achilles svou statečností naplnil věštbu, která ho jeho životem provázela.
S tímto statečným válečníkem a jeho slabinou se také pojí lidové rčení něčí „Achillova pata“. Například: Honzovou Achillovou patou je matematika. Což znamená, že jeho slabinou, zranitelným místem je matematika (matematice tedy vůbec nerozumí).
Achillova šlacha je velmi využívaná šlacha, a proto ji také hrozí řada poranění, jako jsou záněty, podržení, přetržení či natržení.
Ruptura Achillovy šlachy
Pod pojmem ruptura si je třeba představit přetržení či prasknutí Achillovy šlachy, což je velmi bolestivé a vážné onemocnění, které se nedá vyléčit během pár dní. Naopak léčba obvykle trvá několik měsíců a v řadě případů třeba i rok. K ruptuře Achillovy šlachy může dojít na několika místech, nejčastěji se Achillova šlacha přetrhne těsně nad patní kostí, protože v tomto místě je šlacha nejméně zásobená krví vlásečnicemi. K přetržení může dojít ale také v lýtkovém svalu, nebo může být šlacha dokonce odtržená od patní kosti.
Ke kterémukoliv z těchto přetržení Achillovy šlachy může dojít náhle a bez jakéhokoliv varování. Achillova šlacha totiž neobsahuje žádná nervová zakončení, a tak šlacha nebolí, dokud se nepřetrhne (= nenatrhne). K přetržení této šlachy dochází obvykle při nevhodném pohybu při sportu. Některé sporty jsou pro toto poranění rizikovější než jiné. Vesměs ale platí, že větší riziko je u sportů, kde sportovec častěji zničehonic mění směr svého pohybu (například kličky při basketu, fotbalu atd.). K přetržení Achillovy šlachy může dojít jak u profesionálních sportovců, tak i u rekreačních. Častější je toto poranění ale u rekreačních sportovců, kteří se nerozcvičují a nejsou na daný pohyb tak zvyklý. V podstatě se jedná o to, že nevhodnými pohyby a přetěžováním šlachy dojde ve vláknech Achillovy šlachy k různým trhlinkám, které jsou pak příčinou jejího přetržení. Aby k ruptuře Achillovy šlachy nedocházelo je vhodné se před každou sportovní aktivitou pořádně rozcvičit a po sportu provést strečink, provozovat pohyby při sportu správně (při běhu mít správné postavení nohou, dělat stejně dlouhé kroky), pomoc může i dodržování pitného režimu, protože pokud člověk málo pije, tak tělo automaticky do šlach dodává méně tekutin a tím šlachy začnou vysychat a nejsou tak pružné.
- příznaky
Ruptura Achillovy šlachy se pozná obvykle okamžitě, dojde totiž k velmi bolestivému prasknutí, které se projeví i bolestí v lýtku (jako kdyby člověka někdo do lýtka udeřil), zároveň je někdy toto prasknutí také slyšitelné. Toto bolestivé prasknutí někdy provází vznik krevní sraženiny (= modřiny) v místě prasknutí, hematom se ale neobjevuje u ruptury pokaždé. Ruptura Achillovy šlachy se také může projevit viditelnou deformací v místě prasknutí. Ruptura této šlachy může způsobit, že chůze po ruptuře achillovky bude extrémně obtížná, v některých případech i nemožná. V jiných případech ruptura nemusí mít tak drastický průběh.
- léčba
Léčba ruptury Achillovy šlachy je vždy zdlouhavá. Toto poranění navíc vyžaduje rehabilitaci. Obvykle léčba ruptury trvá několik měsíců, ale v některých případech se doba trvání léčby může přiblížit i roku.
Ruptura Achillovy šlachy se obvykle léčí operativně. Existují ale i případy, kdy operace není možná, a tak je náhradním řešením to, že se noha musí zafixovat tak, aby konce šlachy opět mohly srůst. Obvykle se k fixaci využívá sádrování. Nevýhodou této metody je to, že ne ve všech případech se funkce šlachy zcela obnoví.
Operace ruptury Achillovy šlachy se zpravidla provádí pod celkovou narkózou. V místě přetržení je vytvořen asi 10 cm velký otvor, kterým se šlacha sešívá. Pokud by se zjistilo, že se šlacha nejen přetrhla, ale že se i odtrhla od patní kosti, tak musí být k této kosti opět zafixována. Po operaci není pacient zcela pohyblivý, musí mít nohu danou v sádře, případně v ortéze. Obvykle to trvá zhruba 6 – 8 týdnů. Ani v sádře (v ortéze) nesmí být noha zatěžována, a tak je nutné používat berle. Po odstranění sádry je třeba nohu znovu rozpohybovat (stejně jako po zlomeninách), a tak následuje rehabilitace. Cílem rehabilitace je rozpohybovat zatuhlý kloub a znovu posílit nohu, která je dlouho indispozicí oslabená.
Achillova šlacha se po ruptuře pravděpodobně neobnoví na sto procent, ale správnou rehabilitací se dá docílit, že se pacient může vrátit k původním aktivitám bez omezení.
Natržená Achillova šlacha
Natržená Achillova šlacha se léčí podobně jako její ruptura. Rozdíl je právě v tom, že u natržení, nebyla všechna vlákna šlachy přetržena, a tak lékaři obvykle nohu znehybní prostřednictvím sádry nebo ortézy do doby než dojde k tomu, aby vlákna šlachy opět srostla, což obvykle trvá zhruba 6 týdnů. Během léčby je nutné, aby byla noha zatěžována co nejméně, a proto obvykle pacient v této době využívá k chůzi berle. Po sundání sádry bývá nutná opět rehabilitace, protože za těch několik týdnů svaly na noze oslabily a je potřeba začít s pohybem nohy opatrně, aby se vlákna šlachy zcela nepřetrhla. V některých případech i natržená vlákna šlachy bývají řešena operativně. Natržení Achillovy šlachy je stejně bolestivé jako její ruptura a pokud bolest ani po rehabilitaci při sportu nepřestává, lékaři pak obvykle doporučují daný sport zcela vynechat.
Zánět Achillovy šlachy
Záněty Achillovy šlachy jsou velmi častým onemocněním u sportovců. Obvykle může dojít k zánětu jak šlachy, tak i jejího obalu. K zánětu Achillovy šlachy obvykle dochází v důsledku přetěžování, často nevhodným cvičením a pohybem. Obvykle se tak stává při aktivitách, při nichž dochází k nárazům chodidla do pevné podložky (všechny sporty, při nichž se běhá). K zánětu Achillovy šlachy může dojít u člověka v jakémkoliv věku a při jakékoliv aktivitě, přestože větší předpoklad k tomuto onemocnění mají jedinci, kteří se sportu věnují rekreačně a jsou ve věku zhruba 30 let a výše. Vliv na vznik zánětu této šlachy může mít ale i špatně zvolená obuv pro danou sportovní aktivitu, vynechání rozcvičení před sportovním výkonem, přeceňování svých schopností, pohyb po špatně zpevněném povrchu, náhlé zvýšení fyzické aktivity (například při běhu náhlý přechod do sprintu), špatný pitný režim, nebo i předcházející zranění lýtkového svalu. Člověk by se měl snažit tomuto všemu vyvarovat, protože léčba zánětu Achillovy šlachy není vždy úplně příjemná. Jako vhodná prevence může také sloužit omezení náročných fyzických aktivit, využívání ortopedických vložek do bot a nošení vhodné sportovní obuvi, zároveň je také dobré střídat pohybové aktivity, vždy se před sportem rozcvičit a zátěž zvyšovat postupně.
- příznaky
Zánětlivá onemocnění této šlachy mohou mít několik stádií a každé stádium má své příznaky. Nejprve se zánět „achillovky“ projevuje bolestí v oblasti této šlachy po sportu, nebo po velké fyzické zátěži nohy. Zároveň je achilovka také bolestivá na dotek a obvykle se objevuje i určité zduření této oblasti (zpravidla otok v blízkosti patní kosti), náhlá ztuhlost dolní končetiny v oblasti bérce, větší bolest při rychlém pohybu, zároveň se také může na šlaše objevit boule, nebo šlacha může „praskat“ při pohybu. Pro druhé stádium je typická bolesti již při fyzické aktivitě, bolest je opět obvykle provázena otokem dané oblasti. Předposlední třetí stádium se projevuje bolestí Achillovy šlachy i v okamžicích klidu, tedy v době kdy šlacha není nijak zatěžována. Poslední stádium se projevuje trvalou bolestí, která se může stupňovat i při sebemenším pohybu nohy. K tomuto stádiu obvykle dochází tím, že zánět v Achillově šlaše nebyl léčen.
- léčba
Hned na začátku je třeba zmínit, že léčba zánětu Achillovy šlachy je absolutně nezbytná, pokud by se totiž šlacha neléčila, mohla by se zcela přetrhnout a to by mohlo trvale ovlivnit její funkci. Důležité je také nezanedbávat nutnou rehabilitaci a respektovat předepsaný klidový režim a nohu v takovém případě zbytečně nezatěžovat, aby se situace dále nezhoršovala.
Než dojde k samotné léčbě, lékař musí nejprve zánět Achillovy šlachy diagnostikovat. Obvykle to dělá samozřejmě dotykem, kdy zjišťuje místo bolesti / zánětu, pacient také obvykle vyzkouší některé pohyby jako ohýbání špiček nohou ve směru nahoru a dolů. Pokud lékař potřebuje určit přesný rozsah zánětu, případně poškození Achillovy šlachy může k tomu využít ultrazvuk, magnetickou rezonanci, rentgen či CT. Na základě stanovených stádií dochází i k různým metodám léčby, některé postupy se ale mohou objevovat u všech stádií alespoň v jejich počátku. Pro léčbu tohoto zánětu je třeba dobré bolestivé místo ledovat studenými obklady, nezbytný je vždy také odpočinek. Pro zmenšení otoku se doporučuje držet nohu zvednutou nad úroveň srdce. V případě velké bolesti lékař samozřejmě může předepsat léky na její zmírnění (například Ibuprofen). Pokud je navíc nutná fixace této šlachy může se využívat sádry, ale i různých ortéz a bandáží.
Zmíněná stádia zánětu Achillovy šlachy se také různě léčí. Pro léčbu zánětu, který se projevuje bolestí jen po fyzické zátěži (= první stádium), se obvykle užívají různé masti a gely, které se aplikují v místě zduření. Důležité je také omezení náročných fyzických aktivit alespoň na týden. Pokud se zánět projevuje bolestí během fyzické aktivity (= druhé stádium), tak obvykle masti a gely nestačí a doporučuje se navštívit lékaře, který pacientovi poradí jiné formy léčby, jako například léčbu laserem, magnetoterapii, elektroterapii. Léčba takovéhoto zánětu obvykle trvá zhruba tři týdny. Achillova šlacha, která bolí i v klidu (= třetí stádium) vždy vyžaduje návštěvu lékaře, který ji nechá zafixovat do sádry na několik týdnů. Po této fixaci je samozřejmě nutná rehabilitace, aby se oslabené svaly daly opět dohromady. V případě, že by pacient nevyhledal lékaře a nohu dále namáhal, může dojít k trvalé bolesti (= čtvrté stadium). V takovém případě je možnou léčbou již jen operace.
Zánět Achillovy šlachy je třeba nepodceňovat, protože může přinést člověku řadu komplikací včetně ruptury šlachy, která může vést k tomu, že noha již nebude fungovat jako dříve.
Natažená Achillova šlacha
Součástí zánětu v Achillově šlaše bývá i dané natažení Achillovy šlachy, které je velmi bolestivé a projevuje se otokem v oblasti natažení. K natažení Achillovy šlachy obvykle dochází při nevhodném pohybu při sportovní aktivitě, často také v důsledku špatného či žádného rozcvičení.
Boule na Achillově šlaše
Jedním z projevů zánětu Achillovy šlachy je i vznik bolestivé boule, která se zpravidla objevuje několik centimetrů nad patou. Obvykle je vhodné ji ledovat, zvednou nohu výše, aby se nezvětšoval otok a samozřejmě navštívit lékaře a dodržovat klidový režim.
Autor: © Mgr. Jitka Musilová