Salicylový olej na vlasy
Salicylový olej se používá při onemocnění seboreickou dermatitidou. Olejem se doporučuje napouštět ložiska se šupinami vždy alespoň 3 hodiny před mytím vlasů. Poté změkčené šupiny nenásilně vyčesáváme jemným dětským kartáčkem a vymýváme dětskými šampony.
U kojenců a malých dětí se tato léčba provádí pouze 2krát týdně, protože salicylová kyselina snadno proniká i do neporušené pokožky a riziko kožní resorpce toxických látek je u takto malých dětí značné. U mladších kojenců (i při každodenním ošetřování) je vhodné následné používání krémů a lotií (mléka) s ureou (například Excipial U Lipolotio). Při mírných formách seboreické dermatitidy ve vlasech i jako doplněk léčby závažnějších forem je u dětí a mladistvých účinné a pro snadnou aplikaci oblíbené dlouhodobé používání šamponů s antiseboreickými přísadami (dehty, kyselina salicylová, organické sloučeniny síry, antimykotika, antimikrobiální látky, zinkpyrithion, oktopirox a další).
Výsledek této léčby lze očekávat až po 6−8 týdnech pravidelné aplikace zmíněných přípravků. Při opakovaném zhoršení onemocnění je vhodné typy šamponů měnit. Při závažnějším ložiskovém postižení vlasové oblasti doplňujeme léčbu šampony intervalovým ošetřováním lokálními kortikoidními preparáty ve formě roztoků, gelů a lotií, které často obsahují kyselinu salicylovou. Tyto šampony vám předepíše ošetřující lékař.
Na intertriginózní zapářkové lokality se u kojenců i dospělých nejlépe osvědčuje dlouhodobá aplikace antimykotik v pastách. Na ostatní oblasti těla se předepisují lokální kortikoidy v kombinaci s antibakteriálními látkami, dehtovými přísadami ve formě měkkých past nebo krémů − většinou magistraliter připravovaných v lékárně.
U zánětlivějších lézí a při úpornějším svědění se používají hromadně vyráběné lokální kortikoidy. Výběr třídy účinnosti a galenické formy záleží na tíži, rozsahu a lokalizaci projevů. Terapie bývá účinná, nevýhodou jsou však možné nežádoucí účinky dlouhodobé kortikoidní léčby a vyšší procento recidiv brzy po jejím ukončení. Tuto léčbu musí vždy indikovat zkušený dermatolog.
Seboreická dermatitida
Seboreická dermatitida (seboreický ekzém, seborea) je často se vyskytující vleklé onemocnění, které pacientům dlouhodobě znepříjemňuje život. Někdy je mylně uváděn název seboroická dermatitida. Postihuje oblasti kůže s vyšším výskytem mazových žlázek. Příkladem je kštice, tváře, obočí, víčka, oblast za ušima a uši, hrudník, oblast mezi lopatkami a místa kožních záhybů. Kůže je zarudlá a nacházejí se na ní mastné šupiny až krusty, které místy splývají. V některých případech drobné šupinky mokvají a může docházet k jejich olupování (deskvamaci kůže).
Seboreickou dermatitidu řadíme mezi ekzematická onemocnění, ovšem nejedná se o alergickou reakci. Příčina není dosud zcela přesně známa. Svoji roli hraje genetika a i nadprodukce mužských pohlavních hormonů (takzvaných androgenů). Kvůli nim se onemocnění vyskytuje v určitých věkových skupinách, v dospělosti pak zejména u mužů.
Vyšší sklon k onemocnění mají osoby se zvýšenou činností mazových žláz, přičemž záleží jak na množství vyprodukovaného kožního mazu, tak na jeho jakosti. Čím je produkce kožního mazu vyšší, tím snáze se oloupané kožní buňky spojují v drobné lupy a trápí pacienta nepříjemným pocitem svědění. K onemocnění se často přidružuje kvasinková infekce.
Z dalších příčin můžeme jmenovat nadměrné pocení, nedostatečnou hygienu, špatné stravovací návyky, změny v metabolismu, poruchy nervového systému a v neposlední řadě také emoční či fyzický stres nebo klimatické podmínky.
Onemocnění se vyskytuje často v prvních 3 měsících života, kdy jsou mazové žlázy zvláště aktivní v důsledku nadměrné endogenní tvorby androgenů kůrou nadledvin. V období před pubertou je seboreická dermatitida vzácná. Znovu se objevuje v období dospívání, kdy se sebaceozní žlázy stávají opět aktivními.
Seboreická dermatitida u kojenců se objevuje (na rozdíl od atopické dermatitidy) většinou již v průběhu prvních čtyř týdnů života. Ve kštici se objevují ve frontální a parietální oblasti drobné žlutohnědé šupinky na bledě růžové spodině v rozsáhlých plochách. Jindy se vytváří nad velkou fontanelou popraskaný žlutošedý nebo žlutohnědý na pokožce pevně lpící nános mazlavých šupin, kterým „procházejí“ vlasy. Změny ve kštici označujeme souhrnným názvem „cradle cap“ (čepička z kolébky). Ze kštice se dermatitida často šiří na obočí a do střední části obličeje, kde vznikají ostře ohraničená světle červená ložiska, jež mají při olupování podobu jemných žlutavých mastných šupin. V závažnějších případech postihuje onemocnění intertriginózní lokalizaci (především plenkovou a tříselnou oblast, okolí pupku, oblast kožních řas − podpaží, krční rýhu a plochy za ušima), kde se tvoří infiltrovaná, ale nemokvající zarudlá „šupící se“ ložiska. Často se přidružuje kvasinková infekce. Projevy onemocnění lehce svědí.
K závažnějším formám onemocnění mají sklon děti uměle živené s nadváhou. Pokud se v plenkové oblasti objeví ostře ohraničená úporná splývající zarudlá ložiska s nánosy šupin, která nereagují na běžnou léčbu, mluvíme o takzvané plenkové psoriáze (plenková lupenka). Ta vzniká nejčastěji mezi 6. měsícem až 3. rokem života dítěte a odeznívá většinou až tehdy, když dítě přestane nosit pleny. Plenková psoriáza je pravděpodobně spíše ukazatelem dispozice k vulgární psoriáze nebo přímo jejím prvním projevem a lokalizace je dána trvalou traumatizací pokožky plenami (Koebnerův fenomen).
V dětství se projevy seboreické dermatitidy neobjevují nebo jen ve vlasaté oblasti hlavy, a to v takové formě, která je popsána dále u dospívajících, ale s lehčím klinickým průběhem. U školních dětí nacházíme někdy ve kštici ohraničená nezánětlivá olupující se ložiska, kdy se šupiny na kůži i ve vlasech střechovitě překrývají a vzhledem i barvou připomínají azbest nebo dermatomykózu.
V období dospívání se často u dívek i chlapců setkáváme se seboreickými šupinami a neostře ohraničeným erytémem různé intenzity v nazolabiálních a nazofacialních rýhách (rýhách kolem nosu a úst). Někdy pozorujeme zarudnutí a olupování, kdy se objevují nejprve malé šupinky, postupně však vznikají ostře ohraničená ložiska s výraznou tendencí ke splývání do větších chorobných ploch, někdy i se zarudnutím a infiltrací. Ložiska jsou pokryta nánosy mastných žlutavých šupin a často připomínají psoriázu, tedy lupenku (dermatitis seborrhoica psoriasiformis). Méně častá je dermatitis seborrhoica corporis, kdy na trupu a končetinách vznikají neostře ohraničená zarudlá „šupící se“ ložiska.
Zarudlá ložiska splývají do ploch, mohou mokvat a často dochází i k sekundární kvasinkové infekci. Velmi úporná forma seboreické dermatitidy, která často vzdoruje léčbě, může být přítomna u jiných lokalizací, ale může být i jediným projevem. Okraje očních víček jsou začervenalé, někdy s olupováním a přítomností krust. Subjektivně pacient cítí svědění, pálení, slzí a má pocit cizího tělesa v oku.
U kojenců řešíme často postižení vlasové části hlavy. Starším kojencům (od 6 měsíců výše) se předepisuje salicylový olej, který se nanáší na ložiska se šupinami alespoň 3 hodiny před mytím vlásků. Změkčené šupiny se pak vyčesávají jemným dětským kartáčkem a vymývají se dětským šamponem. Toto se provádí pouze 2x v týdnu, protože kyselina salicylová se dobře vstřebává do vlasové pokožky, a může tak dojít ke vstřebání takového množství, které je pro kojence toxické. Používá se proto krátkodobě.
Recept a příprava
Salicylový olej se připraví tak, že se jojobový olej nalije do šálku a ohřeje ve vodní lázni na teplotu 73 °C. Pak se přidá prášek ze tří acylpyrinů, což je kyselina salicylová, která se dobře rozpouští v teplém jojobovém oleji. Za stálé teploty se olej míchá až do rozpuštění prášku. Po vychladnutí se vzniklý salicylový olej aplikuje na pleť, kterou jsme si těsně před tím napařovali deset minut nad hrncem s vařící vodou.
Cena
Salicylový olej je k dostání pouze v lékárnách, a to na lékařský předpis. Na běžném trhu je k dostání salicylový líh https://www.zbozi.cz/hledani/?q=Salicylov%C3%BD%20olej, jehož cena se pohybuje kolem 70 korun za 260 ml.
Autor: © Nina Vinšová