Zákožka
Většinu symptomů způsobuje samička zákožky svrabové. Ta vrtá denně několik milimetrů dlouhé chodbičky v nejsvrchnější vrstvě pokožky, do kterých klade 2–3 vajíčka denně a zanechává zde své výkaly. Larva se vylíhne za 3–5 dní a v dospělce se přemění do 3 týdnů. Samec je menší než samička, žije na povrchu kůže a brzy umírá. Samička žije asi 2 měsíce. Protože zákožka svrabová přijímá kyslík difuzí, nezanořuje se hlouběji do kůže. Vzhledem k imunitě, hygieně a škrábání je u postiženého v kůži stabilně přítomno jen 11–12 samiček zákožky. U imunosuprimovaných (imunitně oslabených) může však být počet mnohonásobně vyšší. Mezi zvláštní formy svrabu se řadí scabies inkognita (u lidí s dobrými hygienickými návyky), scabies granulomatosa (představuje reakci imunitního systému na mrtvé zákožky), scabies norvegica (u imunosuprimovaných) a scabies crustosa (velice nakažlivá forma svrabu).
Projevy:
- typické je velmi intenzivní až kruté noční svědění (pruritus);
- po zahřátí pod pokrývkou se objeví vyrážka na charakteristických místech kůže, a to zejména tam, kde je malá tloušťka kůže – genitálie, třísla, podbřišek, kolem pupku, kolena, podpaží, zápěstí, lokty, prsní bradavky, mezi prsty ruky, v podpažní jamce;
- parazit se objevuje především v místech, kde je pokožka teplá, dobře prokrvená;
- obvyklý je současný výskyt u členů domácnosti a u všech sexuálních partnerů;
- objevují se chodbičky v podkoží, které jsou většinou esovitého tvaru, bělošedavé barvy a délky 5–15 mm;
- vyskytují se makuly, papuly, papulovezikuly, krustoskvamy, později exkoriace (poranění kůže škrábáním), dále se může vyskytovat ekzém, někdy malá, tečkovitá hnisavá ložiska.
Jak se přenáší
Svrab se šíří hlavně v kolektivech, v nichž lidé žijí v těsném kontaktu. Nejčastější cesta přenosu je mezi sexuálními partnery. Imunitně oslabení jedinci mohou být k onemocnění náchylnější. Často postiženými místy jsou prsty, prsní bradavky, oblast genitálií a podpaží. Diagnóza se stanovuje po zjištění přítomnosti roztoče na těle mikroskopickým důkazem, který je však obvykle obtížné získat.
Přenos je rovněž možný od psího miláčka. Stačí, aby pes při venčení ucítil lišku a otřel se stejně jako nakažená liška před ním o stejný kmen stromu. Nákaza se tím rozšíří i do domácnosti. Je nutné hlídat, zda psovi nevypadává srst – zvířata si od svědění ulevují tím, že si ji sama vykousávají. Od toho se také nemoci u zvířat říká prašivina. Snaží se také drbat o všechno, co vidí. Nejčastěji pelichají na ocase nebo na břiše. Při sebemenším podezření, že něco není v pořádku, vezměte zvíře k veterináři. Existují masti a léky, které jej svrabu zbaví. V každém případě musí majitel psa se svrabem dezinfikovat celou domácnost a zvýšeně pak dodržovat hygienu. Roztoč může být kontaktem psa nebo kočky přenesen na člověka, ale není schopen se na lidském těle množit. Začátek symptomů bývá obvykle náhlý a objevuje se asi 10 dní po přenosu roztoče. Vyrážky jsou obvykle mírnější a ztrácejí se za 4–6 týdnů.
Další cestou přenosu je kontaminované ložní prádlo, ručníky, šatstvo. Šíření onemocnění napomáhá nízká úroveň hygieny (například v ubytovnách, hotelech, ústavech sociální péče) a promiskuita. Onemocnění svrabem bývá často nemocnými pociťováno jako ostuda vzhledem k předsudku, že jde o nemoc špinavých a zanedbaných lidí. Svrab však postihuje všechny vrstvy populace.
Onemocnění se nepřenáší běžným denním stykem, tedy například podáním ruky, náhodným dotykem.
Jak vypadá svrab u člověka
Jak poznat svrab? Onemocnění kůže zvané svrab způsobuje roztoč. Velikost zákožky svrabové se pohybuje od 0,1 do 0,4 mm. Samičky se zavrtávají do pokožky člověka, kde kladou vajíčka. Z vajíček se potom cca během 4 dnů líhnou šestinohé larvy, které se v průběhu dalších 4 dnů přemění v osminohé nymfy. Nymfy žijí na pokožce člověka a po přeměně v dospělce a po oplodnění samičky se zavrtávají zase do kůže, kde se opakuje celý proces. Samička je oplodněna pouze jednou a za svůj život (přibližně 5 týdnů) naklade až 50 vajec. Žije v jedné chodbě, kterou neustále prohlubuje. Zákožka svrabová způsobuje svojí činností různé svědivé vředy a vyrážku. Je poměrně infekční, šíří se z člověka na člověka, ale i přenosem přes oblečení, prádlo a podobně. Abyste lépe poznali svrab, můžete se podívat na tyto fotografie.
Inkubační doba svrabu
Inkubační doba svrabu je měsíc až měsíc a půl. Období nakažlivosti končí po řádně ukončené léčebné (antiskabiesní) kúře, kterou řídí dermatolog, a po provedení všech příslušných hygienických opatření.
Léčba
K léčbě je možné použít různé prostředky. Léčeni by měli být i sexuální partneři a členové rodiny, i když se u nich nevyskytují příznaky nemoci. U infikovaných se totiž mohou první příznaky objevit až po čtyřech týdnech. Používají se masti a krémy s obsahem látek, které zákožku zničí. Tyto přípravky je však nutno aplikovat na celé tělo, od krku dolů. Přípravek musí působit na parazita kontaktně. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat. Léčebnou kúru, během které je nemocnému doporučeno se nemýt, je nutno podstoupit opakovaně; jednorázová aplikace nestačí. Po každé kúře je nutno všechno prádlo opět vyvařit a teprve potom se vykoupat. Podle pokynů lékaře se musí současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, i když nemají dosud klinické příznaky. U pacientů se silnými strupy je nutné léčebný postup opakovat častěji, někdy i několik týdnů. Ačkoliv se při úspěšné léčbě svědění většinou zjemní už po dvou dnech, může trvat – v reakci imunitního systému na protein roztoče – i několik týdnů. Tuto skutečnost nelze chápat jako selhání léčebného postupu. Rovněž příliš časté používání léčebných prostředků proti svrabu může vést k podráždění pokožky. Neutuchající svědění však bývá častěji zapříčiněno opětovným nakažením od rodinných příslušníků nebo nesprávným použitím léčebných prostředků. Na ošetření a léčbu se používají různé emulze (například Lindan 1%), které se nanášejí podle předepsaného vzoru. Svrab se léčí mastí s obsahem síry, kterou si pacient natírá na celé tělo. Lékaři postiženým doporučují dvou- až třídenní izolaci. Ty, kteří to sami nezvládnou, na tuto dobu hospitalizují. Během léčby by se nemocný měl zdržet pohlavního styku. Bezpodmínečně nutná je dezinfekce domácnosti pacienta hygieniky. Musí si zároveň pečlivě vyvařit a vyžehlit ložní i spodní prádlo. A vyměnit všech, co měl dotyčný v poslední době na sobě, včetně bot.
Součástí léčby je zavedení hygienických opatření:
- denně měnit spodní a ložní prádlo;
- prát při teplotě 60 °C;
- žehlit a 3 dny prádlo nepoužívat;
- větrat.
Osobní prádlo, ručníky a ložní prádlo vyperte a vyvařte nebo alespoň důkladně přežehlete žehličkou nastavenou na nejvyšší teplotu. Věci, které nelze vystavovat vysoké teplotě, uložte do igelitového pytle, vystříkejte vhodným insekticidním prostředkem dle pokynů výrobce a pevně na několik hodin uzavřete (PIF PAF, BIOLIT P 2000, FAST PL, PERIPEL 55). Postele důkladně vyluxujte, matrace rozložte, vystříkejte insekticidním prostředkem a nechte vyschnout na slunci.
Uvědomte si, že nákaza může vzniknout i z jediné zákožky.
Neléčený svrab
Délka života jedné zákožky je až 5 týdnů a za tu dobu stačí naklást 40 až 50 vajíček. U neléčeného svrabu se během několika měsíců v příznivých podmínkách na lidském těle může vyvinout z jedné zákožky až několik set jedinců. Mimo lidské tělo zákožka svrabová vydrží ve vlhkém prostředí jen asi dva dny. Sucho a přímý sluneční svit parazita ničí, stejně jako teploty pod bodem mrazu.
Každopádně je potřeba navštívit lékaře a neléčit se sám. Lékař stanoví diagnózu a odpovídající léčbu. Používají se masti a krémy s obsahem látek, které zákožku zničí. Tyto přípravky je nutno aplikovat na celé tělo, neboť působí jen kontaktně. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat. Léčebnou kúru, během které by se pacient neměl mýt, je nutno podstoupit opakovaně; jednorázová aplikace nestačí. Po každé kúře je potřeba všechno prádlo vyvařit a teprve poté se vykoupat. Dle pokynů lékaře se musí současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, i když dosud nemají klinické obtíže. Přestože jsou zákožky zničeny a nové chodbičky si nevrtají, klinické příznaky mohou přetrvávat i několik týdnů po ukončení léčby.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Leuven